Památky
Z pověstí
Jizera
hasiči
Novinky v obci
 

Složení osadního výboru
předseda - Petr Krejčí
členi - Ing. Vladimír Bořík
          Zdeněk Kuntoš
          Jan Profeld
          Alena Košková
Sychrov@Sychrov.unas.cz

 

            [CNW:Counter]

obec Sychrov

 

Obec Sychrov je místní částí města Mnichova Hradiště v okrese Mladá Boleslav, Středočeský kraj.
Počet obyvatel trvale žijících k 1.2.2005 - 106
Katastrální výměra - 389 ha

Přírodní hodnoty - Přírodní památka - vrch Káčov
                           - Sychrovská bažantnice
                           - prameniště u hradu a západní straně Káčova
                           - rybníčky v obci
                           - lípa u sochy sv. J. Nepomuckého
Kulturní památky - hrad Zásadka
                            - socha sv. Jana Nepomuckého
                            - kaple sv. Marie

První písemná zpráva o obci je z roku 1654.Původní jméno Sychrova znělo Kačina, toto jméno bylo odvozeno od vrchu Káčova.

                     

 

 

 

 

 

           

osadní výbor

byl ustaven z důvodu zlepšení komunikace mezi zastupiteli města Mnichova Hradiště a občany Sychrova, hájí a prosazuje jejich zájmy a potřeby             

hájí a prosazuje zájmy a potřeby občanů Sychrova            

 



 

           

Pověst o turkyni   

Vypravuje se, že v období křižáckých výprav do Svaté země i v Čechách nebylo jediného mladého rytíře, který by byl netoužil zúčastnit se výpravy o osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě. Když se k výpravě roku 1147 přihlásil i český panovník Vladislav II., dodal si odvahy i mladý šlechtický synek, panic z hradu Zásadka, a předstoupil před své rodiče se žádostí, aby mu dovolili táhnout s křižáky. Rodiče však nechtěli ani slyšet, měli jen jeho jediného a matka vzlykala, že na výpravu mohou jít hlavně takoví, co nemají dostatek živobytí, on že má všeho dost. „Ne maminko, namítal panic", to by nebylo spravedlivé, aby za osvobození Svaté země bojovali jen chudí. Vždyť vy sama jste mě učila, že bez vůle boží ani vlas z hlavy nespadne. Bude-li mi osud příznivý, vrátím se zdráv a nikdo mi nebude vyčítat, že jsem se vyhýbal bojům, k nimž se druzí ochotně hlásili", „Mluví z tebe pravý rytíř, statečný a ke všem stejně spravedlivý" chválil syna otec, jemuž se panicova odpověď líbila, a sám přesvědčil matku, aby synovi v odjezdu nebránila.

   Křižáckou výpravu však provázel nezdar již od samého počátku. Jen část, ale mezi nimi i panic ze Zásadky, se probila až do Malé Asie. Tam je však císař i král nechali na pospas Turkům, sami nasedli na lodě a vrátili se domů. Opuštění křižáci hynuli hladem, nemocemi a v krvavých bojích. V jednom boji byl zajat i panic ze Zásadky a odvlečen se stejně nešťastnými druhy do hradu mocného paši. Panicovi druhové byli brzy popraveni, pouze on sám, snad proto, že byl nejmladší, snad proto, že se sličný jinoch zalíbil pašovi, byl ušetřen a přidělen jako pomocník starému zahradníkovi. Naštěstí byl zahradník dobromyslný chlapík a byl by rád svému pomocníkovi nějak pomohl překonat těžké hoře. I začal svého svěřence přiučovat tureckému jazyku a sám se od něho zase učil češtině, až si docela dobře rozuměli a mohli porozprávět v obou jazycích.

   Večer po práci sedával panic rád ve stinném altánku zahrady a hrával na flétnu, kterou si sebou vzal i na křižáckou výpravu. Pašova dcera se zaujetím naslouchala líbezným tónům flétny a brzy si mladého zahradníkova pomocníka zamilovala. Přemluvila zahradníka, aby ji umožnil tajnou schůzku s jinochem, a stařec, který měl svého svěřence rád, tak učinil. Panic dojatý její laskavostí, jí vypravoval o své vlasti, o Zásadce i o rodičích. Pašova dcera to poslouchala jako krásnou pohádku. Tak se oba mladí lidé často tajně scházeli a našli v sobě zalíbení. Konečně dívka vidouc panicův stesk po domově, navrhla, aby společně uprchli do krásných Čech. A tak se také stalo. Jednou, když paša odejel opět do boje proti křižákům, vydali se na cestu. Oba uprchlíci jeli dlouho, mnoha nebezpečím se cestou vyhnuli, a přece jen šťastně dojeli do Českých zemí a na hrad Zásadku.

   Krásně, veselo bylo zase na Zásadce, když se dívka stala panicovou ženou a zvláště, když se do roka mladým manželům narodil mladý synáček. Jen jedinou měli starost, zda je nenajde rozhněvaný paša. A skutečně, když se paša dozvěděl o útěku své dcery s mladým zahradníkem, sliboval oběma pomstu a brzy se také za nimi vypravil s trestnou výpravou. Čtyři roky je marně hledal po všech krajích Evropy až jednoho dne večer se s družinou zastavil na nocleh v dubovém lese mezi řekou Jizerou a říčkou Mohelkou. V noci se zdál pašovi živý sen, viděl naproti svého noclehu hrad na skále a v něm svou uprchlou dceru. A skutečně ráno při rozednívání spatřil naproti na skalním ostrohu hrad, o němž se mu zdálo v noci.

   Na hradě již dostali zprávu, kdo nocuje v dubovém lese a umluvili se, jak rozhněvaného pašu přivítají a udobří. V té době roztomilému synkovi byli již čtyři roky. Toho již dávno před tím učili lásce a úctě k dědovi a tomu, jak jej přivítat, až jednou ze vzdálené země přijede. Když tedy ráno rozhněvaný paša stanul s trestnou výpravou před hradem, vyběhl k němu přes spuštěný most chlapeček, který mu políbil ruku a vítal jej do hradu jako svého dědečka. V tu chvíli přešla pašu všechna zlost, uchopil hezkého vnoučka do náruče a radostně jej zulíbal. A pak již přispěchali mladí rodiče a prosili pašu o odpuštění, kterého se jim také dostalo.

   Paša pobyl několik týdnů na hradě Zásadka, a když se přesvědčil, že jeho dcera je v Čechách šťastna, odjel uspokojen a usmířen do své země. Na památku této události nechal paša na místě svého noclehu vystavět kostelík, který měl na své věži až do nedávna turecký půlměsíc a v jeho zdivu je dodnes vytesána turkova hlava.

   TOLIK POVĚST - A nyní se pokusme vyhledat její pravdivá zrnka. Kostelík v Mohelnici nad Jizerou náleží k nejstarším stavbám v Čechách vůbec, neboť vznikl v polovině XII. století. Jeho románská stavba je natolik odlišná od ostatních, že se lidé domnívali že je cizího původu. Víme však s určitostí, že pozdější majitel hradu Zásadka, Václav Budovec z Budova, byl za svého mládí císařovým velvyslancem u tureckého sultána. Na jeho dvoře pobyl několik let a naučil se turecky. Nepravdivá pověst dokonce tvrdí, že se oženil s tureckou princeznou. Budovec sám rád v prostředí hradu Zásadka přebýval a možná, že na památku svého působení v Turecku dal na věž kostelíka místo kříže umístit půlměsíc. Zajímavé je že půlměsíc byl až do roku 1926 i na domě pod hradem. A zřejmé spojení těchto skutečností dalo vznik naší pověsti.

Zpracováno podle:
J.Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje.

zpět

     

 

 

  

Jizera

Jméno získala od Keltů, kteří zde sídlili, což v překladu znamená Dravá, Bystrá. Po Jizeře byly pojmenovány hory, v nichž pramení. Na cestě od hor se setkává na svém toku s řadou místních rybářských organizací – v Semilech, v Železném Brodě, na Malé Skále, v Turnově, ve Svijanech, aby pak u hubálovského jezu vkročila do revíru, na kterém hospodaří členové MO ČRS v Mnichově Hradišti.

U nás Jizera tříští své vody o vlnolamy pod hubálovským jezem, pak se zklidní a postupuje tišinou po mělkém a kamenitém dně, aby pak omývala vysoké skály levého břehu pod obcí Hradec, kde pravý břeh tvoří přírodní útvar s močály a topoly, lidmi od nepaměti nazývaný “ostrov”. Ve středu onoho ostrova je i tůň s dobrou rybí obsádkou. Po několika desítkách metrů se Jizera blíží k místu Na kamenci, jehož prostory jsou navštěvovány rybáři muškaři, kteří zde zkoušejí své umění při lovu lipana. Poměrně mělkým korytem, které je příčinou malých peřejí, ohraničeným na pravém břehu keřovitým porostem a na břehu druhém stráněmi se smrkovým a borovým lesem, plyne naše řeka k zátočině zvané Pod pojizbou. Zde byl před časem ráj pro lovce parem, lipanů i pstruhů, ale i dalších běžných druhů ryb. Pak míjí pěkné zákoutí, kde je chata Bajerových, tvoří krásné úseky pro muškaře – a blíží se k mostu, který převádí silnici od Mnichova Hradiště k Mohelnici, aby pak mohla pokračovat na Český Dub i dalšímy směry. Řeka míjí Mohelnici proslulou kostelíkem románského slohu, proti Mohelnici zanechává na svahu se vypínající zbytky hradu Zásadka a pod nimi bývalý hostinec pana Abraháma, v době své slávy proslulý sýrem domácí výroby. V těchto místech je posilněna přítokem pstruhového potoka Mohelky, který se vine v délce asi osmi kilometrů romantickým údolím mezi stráněmi s porostem lesů, kde se žel snad až příliš rozbujelo chataření. Pak naše Jizera zanechává na svém pravém břehu uprostřed mohelnických luk tajemnou tůňku, obklopenou stromy a vrbovím, která již mnohému rybáři poskytla nejedno rybářské překvapení, blíží se k místu, nazývanému Pod Červeným kopcem a míjí další točivý kout rybáři zvaný “parmoviště”.

Blíží se podél pachouňských strání k místu, kde kdysi býval nevelký, ale svou výživnou vodou proslulý rybníček Pod myšlenkou, aby již po několika stech metrech dospěla do hezkého kouta, přístupného pro všestranné sportovní rybaření, do místa Na ohradech, které je přímo u silnice na Český Dub. Tady ji dělí jez a náhon Hněvousické elektrárny – v místech, kde stával zájezdní hostinec pana Junka Na Palubě, hojně navštěvovaný, který byl první rybářskou baštou mnichovohradišťských sportovních rybářů. Řeka pak postupuje jednak náhonem a jednak řečištěm, rybáři zvaným “stará Jizera”, hojně navštěvovaným rybáři všech sportovních disciplín. Pak – když se spojila s náhonem na jeho konci – protéká již podél našeho města Mnichova Hradiště. Podél města tvoří řeka úsek většinou lipanový, i když se tu v tišinách loví i kapři, cejni a vůbec všechna ta rybí “sebranka”. Za městem, u železného mostu, dostává řeka zase jiný ráz. Na pravé straně toku se v povzdálí vypínají budovy pivovaru Klášter. Na levé straně chátrají budovy podniku Limona. Zde řeka dostává ráz vod kaprových, cejnových a parmových. Dál po několika stech metrech vbíhá řečiště do krásného údolí ptýrovských skal. Toto místo získalo rybářský název zcela účelový – “kaproviště”. Jestli jsou tu opravdu kapři? Jsou, ale podle vzpomínek pamětníků zejména byli - a jací!

Pak je tok řeky posilněn dalším pstruhovým potokem, Zábrdkou, která teče v délce přibližně třinácti kilometrů v zalesněných údolích a obcí Borovice, kde napájí mnichovohradišťskými rybáři vybudovaný sportovní rybník o rozloze pěti hektarů, rybník, který byl z peněz brigádníků obsazen hlavně kaprem a později i jinou rybou. V Borovicích je také nově vybudovaný areál rybochovných zařízení, o jakých se předchůdcům současných rybářů snad ani nesnilo. V těchto místech poskytuje Zábrdka mimořádně pěkné pstruhové prostředí, které je ovšem rušeno rozvojem chatové výstavby a letními tábory rekreantů.

Po pravém břehu lemují tedy tok řeky ptýrovské skály, levý louky a pole. Tady dostává řeka téměř tajuplný ráz. Míjí pak haškovskou vodárnu, blíží se k haškovskému jezu – a tady opouští mnichovohradišťský revír.

Zrekapitulujeme-li předchozí popis – a nebo ještě lépe projdeme-li podél toku Jizery naším mnichovohradišťským rybářským revírem, zjistíme, že je příhodně členitý, rozmanitý a protéká krásnou přírodou, tak že jej právem pokládáme za jeden z nejkrásnějších na celém toku naší řeky. A tak není snad jediného místního rybáře, který by si svého revíru nevážil. I když je Jizera u nás i zrádná a zejména při povodních nebezpečná, i když je její čistota narušována, poskytuje rybářům při dobrém hospodaření dostatek ryb pro uspokojení nároků takřka ve všech druzích rybářských sportovních disciplín. Vždyť také k revíru náleží část řeky v délce toku zhruba 14000 metrů, o rozloze vodních ploch na 51 hektarů.

Článek autora Rudolfa Tvrdého, převzat z pamětní publikace vydané v roce 1989.

zpět

 

 

  

Káčov


Přírodní památka Káčov u Mnichova Hradiště představuje vrcholovou partii kopce Káčov (350 m n.m.). Západní část vrchu je tvořena ostrým skalním útvarem - sopečným komínem - vyčnívajícím nad okolní terén. Okolí komínu je silně poznamenáno lidskou činností - starými členitými lomy a odvaly.

Zásadka

Historie a popis: původně tvrz, založená pravděpodobně pány ze Zásady. Později upravena na hrad, který byl jako pustý uváděn k roku 1520. Za Zikmunda Vančury z Řehnic a na Valečově proběhla pravděpodobně přestavba hradu na renesanční zámek, který v 19. století vyhořel a nebyl již obnoven. O podobě a charakteru tvrze a pozdějšího hradu není mnoho poznatků.

V současném areálu nalezneme: zbytky příkopů, zbytky hradeb, zbytky zdí zámku.

Někteří majitelé: Matěj Pomazánka ze Zlivě, Čúchové ze Zásady, Jiří z Poděbrad, Markvart Frycek z Daliměřic, Václav Hrzán z Harasova, páni z Řehnic, Hedvika z Házmburka, Kateřina Žerotínská ze Smiřic, Jan z Říčan, Albrecht z Valdštejna, Václav Budovec z Budova.

Přístup: do Mnichova Hradiště a odtud pokračovat silnicí směrem na Mohelnici nad Jizerou. Před Mohelnicí je odbočka na Sychrov – zarostlé zříceniny hradu resp. zámku se nachází v obci Sychrov, dorazíme k nim po červené značce. Přístup je volný.

Nejbližší okolí: přímo v Mnichově Hradišti můžeme navštívit zámek (návštěva interiérů, muzeum, pozůstalost Giacoma Casanovy), západním směrem leží nádherný hrad Bezděz, jihovýchodním směrem můžeme navštívit zříceninu hradu Valečova nebo se můžeme vydat do pískovcového masivu Mužský a zde navštívit postupně skalní hrady - Drabské světničky, Klamornu, Hynštu a Staré Hrady.

Zaměření: GPS, systém WGS-84 : N 50°33.397' ; EO 14°58.888' ; měřeno v areálu zříceniny“.

Slovník
 
  • val - součást opevňovacích prací; vzniká zpravidla z nahromaděné zeminy a materiálu získaného při budování příkopu. Val byl často zpevňován vnitřními konstrukcemi a doplňován palisádami (opevnění z dřevěných, u sebe hustě zaražených kůlů) či polským plotem (druh palisády).
     
  • hradba - z různých materiálů - u hradů bývá z kamene lomového nebo tesaného - realizovaný pevnostní prvek - stěna - chránící určitý prostor. Síla hradeb byla různá ( v počátcích v průměru okolo 2 metrů) a s rozvojem dělostřelectva se hradby zesilovaly nebo posilovaly dalšími prvky. Nedílnou součástí hradeb byly ochozy - obranná komunikace kolem hradeb
     



Použitá literatura: A. Sedláček – Hrady, zámky a tvrze království českého, díl X.; T. Durdík – Encyklopedie českých hradů; T. Durdík – Ilustrovaná encyklopedie českých hradů; T. Durdík a V. Sušický – Zříceniny hradů, tvrzí a zámků – Střední Čechy; T. Durdík a P. Bolina – Středověké hrady v Čechách a na Moravě;
 

Zásadka položena jest v pěkné krajině při samém ovčínu pode vsí Sichrovkem (severně od Mnichova Hradiště), nad kterouž skála pitvorná, podobající se poustevníku s kuklí, vyniká a příchozího nemálo pobaví. Na patě Zásadky vine se Jizera skrze louky a luhy, po obou stranách svírají údolí stráně nebo volné svahy, křovím a stromovím porostlé. … Na tuto krajinu shlíží zbořená a pustá Zásadka se stráně vysoké, kteráž strmě k údolí spadá a k východu končí se u skalnaté debřiny jež se táhne za Sichrovek.“

(A. Sedláček – Hrady, zámky a tvrze království českého, díl X.)


zpět

 

 Sychrovské posvícení

 video z posvícení 2009

foto z posvícení 2009

VŠECHNO SUPER

zpět